Křeslo pro hosta - V. Harapes

Vlastimil Harapes okouzlil klienty svými vzpomínkami i smyslným tancem

Ve středu 15. září praskal náš divadelní sál ve švech. Slávce Slivoňové se znovu podařilo přivábit do svého Křesla pro hosta legendárního tanečníka a herce Vlastimila Harapese. Sotva se v něm mistr uvelebil, bylo publikum jeho. Když pak ještě vysvětlil, jak se správně skloňuje jeho jméno, nebylo už pochyb, že diváci se nejen pobaví, ale i poučí.

Vlastimil Harapes vystudoval konzervatoř a choreografii na DAMU a vedle baletu se věnoval i herectví. Úspěchy slavil nejen doma, ale i v zahraničí. „Všude chtěli prima fešáka, nás dokonalých je málo,“ vysvětlil bez falešné skromnosti, aniž by zbytečně chodil kolem horké kaše. „Nejradši jsem cestoval do Itálie,“ dodal ještě. Jeho herectví posvětila dokonce i Libuše Havelková, která je vyučovala. „Tak ztepilého herce nemáme,“ nechala se o něm slyšet.

Vlastimil Harapes trousil i veselé příhody nejen z natáčení. Mimo jiné si vzpomněl, jak mu při baletu Romeo a Julie vypadla z kostýmu dýka, kterou se vzápětí měla probodnout nebohá Julie. „Nemám dýku, nemám dýku,“ svěřoval se jí šeptem jako Romeo, když k sobě přilnuli během tance.  „Kde je? Kde je?“ vyzvídala nenápadně Julie, aniž by vypadla z role. „U schodů, u schodů,“ trousil tiše Romeo, který už stihl vypít svůj jed. Zaskočená Julie dotančila až ke schodům, kde ale nic nenašla, ačkoliv to tam dost prosmýčila. Nakonec musela spáchat sebevraždu jen dýkou neviditelnou. Tehdejším divákům naštěstí falešná smrt nevadila.

Mistr se nezdráhal vyjevit i svůj názor na tanec: „Je osvobozující. Tančit můžete kdekoliv a kdykoliv, aspoň ve svém srdci.“ A kdy má podle něj tanec opravdu smysl? „Když se mu podaří zviditelnit hudbu.“

Závěrem nám Vlastimil Harapes předvedl svůj smyslný a mládeži poměrně nepřístupný tanec Pacifik. Ovace ho neminuly.

Text sepsal: Jiří Růžička

Fotografie: Tereza Jechová

Fotoalbum